Rate this book

Praga Piccola (2012)

by Miloš Urban(Favorite Author)
3.81 of 5 Votes: 5
languge
English
publisher
Argo
review 1: Jiný Urban, (a také) skvělý Urban. Čtení Pragy piccoly bylo pro mě nefalšované potěšení, představivost mi jela na plné obrátky, když jsem se nechávala opájet obrazem prvorepublikové Pragovky a osudů Bertolda Neumana, obyčejného/neobyčejného hrdiny Urbanova vyprávění. Právě pomalé tempo vyprávění, barvité, na detaily zaměřené popisy a také efektivní práce s jazykem dělají z Pragy piccoly opravdový skvost. Samozřejmě se nabízí otázka, do jaké míry jde o fikci, nicméně pro požitek ze čtení to podle mě není potřeba vědět. Urban krásně spojuje spoustu ikonických součástí první republiky - rozvíjející se automobilový průmysl, uměleckou scénu na Barrandově a, což pro mě bylo příjemným překvapením, t... moreaké rozvoj trampství a vodáctví. Hned jsem si vzpomněla na Foglarovky a celý příběh mi byl zase o kousek blíž. Nakonec ale jen těžko můžu říct, co to vlastně bylo, co mě u Pragy tak nadchlo. Celek je holt víc než součet jeho částí a tak i Pragy piccola je víc, než jen osud jednoho obyčejného člověka nebo jízda historií první republiky.
review 2: Poslední knihu Miloš Urbana jsem si přečetl, i když se dalo z názvu knihy i z krátkých anotací vytušit, že Urban tentokrát rezignoval na poetiku revitalizovaných gotických románů a že mě morbidně-funerální motivy nečekají. Snad jen ten popis kopulace u krematoria odkazuje na starší Urbanovy romány. Zdálo se mi, že ale trochu výsměšně. Jestliže bylo Urbanovým cílem zklamat čtenářská očekávání, podařilo se mu tento cíl splnit beze zbytku. Nevím, jestli jsou paměti Bertolda Neumana, který je hlavním protagonistou této knihy, zcela fiktivní, nebo skutečně vycházejí z deníků, které byly prý předány Milošovi Urbanovi příbuznou Bertolda Neumanna. Fiktivní, a přitom zdánlivě autentické, prameny představují dnes spíš postmoderní klišé a buď Miloš Urban této pěkné tradici neodolal, nebo má takovou smůlu, že realita v jeho případě napodobila postmodernu. Ne že by na tom při čtení Pragy Piccoly záleželo.Ing. Bertold Neuman pracuje v továrně Praga, kde se podílí na vývoji nových aut. Příběh Bertolda Neumana se odehrává v pozdním Rakousku-Uhersku a za časů první a druhé republiky. Jen velmi torzovitě Miloš Urban naznačí na konci knihy další osudy Bertolda Neumanna po druhé světové válce. Sympatické je, že Urban nevypráví malé dějiny Bertolda Neumana v protikladu k velkým dějinám a ani naštěstí nedělá z Bertolda Neumana nějakého dalšího zapomenutého hrdinu, který ve svém heroickém zápasu s všedností poráží ničivé a vše i všechny semílající kolo dějin. Bertold Neuman hrdinou není a všednost je jeho druhá přirozenost. Na kterou si nestěžuje. Bert sice ve svém životě provede pár odvážných kousků, ale spíš pod tlakem okolností než z vnitřního puzení, a seznámí se i s pár celebritami (Eduard Štorch, pražský primátor Baxa), ale spíš náhodou nebo pod tlakem společenských konvencí.Urban pracuje několikrát s motivem dluhu. Dluhu, který dokáže narušit osobní vztahy i ovlivnit politické dějiny. Dluhu, který naroste tak, že už nelze bez dalších problémů splácet ani jeho úroky.Bert si vezme Lili a jedním z důvodů je to, že jeho otec si kdysi půjčil od Liliiny matky peníze a dluh nikdy nesplatil. Manželství šťastné není, protože oba vědí, že manželství je v očích jejich příbuzných opožděnou splátkou dluhu. S optikou přejatou od svého okolí přistupují poté ke svému manželství i Bert a Lili.Lili si po rozvodu vezme Hejla, se kterým ji žádný dluh nesvazuje. Samotný Hejl, který je v románu vykreslen trochu jako karikatura zapáleného komunistického dobroděje, nenávidí na továrně Praga hlavně svůj pocit, že by měl být lidem ve vedení továrny vděčný za to, že mu umožnili v továrně pracovat. Nenávidí pocit, že lidem v továrně něco dluží. I jeho rozchod s komunistickým světonázorem je podle mě motivován tím, že vidí, s jakými krvavými úroky chtějí komunisté od svých stoupenců a poté od celé společnosti splácet domnělé dluhy v osvojení a praktikování správného světonázoru.Také Bert si po své emigraci do Anglie nalezne ženu, se kterou ho nepojí žádný domnělý nebo reálný dluh. A se kterou prožije zbytek života.Samotná základy první republiky jsou založeny na dluhu. Republika vznikla z blahovůle světových mocností. A první republika dlouho nevydržela, protože i blahovůle mocností má své limity, a v Mnichově si státníci splátku na světový mír od první republiky vybrali i s úroky. Jak říkal Masaryk, státy se udržují idejemi, na kterých byly založeny. A dluh v základech je rakovinotvorná idea.Můj dojem, že jedním z hlavních témat knihy je dluh, posiluje i scéna, kdy mladému Bertovi chtějí Židé za každou cenu poděkovat za jeho pomoc při povodních. Židé, kteří o úrocích z nesplacených dluhů vědí své. Míním tím skutečné i smyšlené dluhy, které si v bohaté historii pogromů přišli ostatní k Židům vybrat, a motiv dluhu samozřejmě posiluje i kolektivní archetyp žida - bankéře/lichváře. Také Bertoldův otec, který je jinak vykreslen jako moderní a pokroku oddaný člověk, nemá rád Židy a současně za svou kariéru z velké části vděčí dluhu, který má u Liliiny matky. Bertův otec je podle mě postava ve službách autorovy teze.Sice jsem z knihy nadšený nebyl, ale když příště půjdu Libní nebo když si budu zase prohlížet "pragovky" v Národním technickém muzeu, tak budu vše vnímat i prizmatem osudů postav této knihy. A to není málo, i když kvůli tomu knihy Miloše Urbana nečtu. Ta scéna u krematoria ve mně ale vzbuzuje naději, že Miloš Urban ještě zkusí další variaci na gotický román.:) less
Reviews (see all)
Senthenk
Tak jsem jí po 50ti stránkách vzdal. Zasloužila si víc? Kde je Hastrman a Sedmikostelí?
pipim
po dlouhe dobe Urban, ktery mi nic nerika. proste odvypraveno...
wannabvamp
Úchvatně čtivé!
Write review
Review will shown on site after approval.
(Review will shown on site after approval)